Květen 2015

Vítr - významný činitel disturbance

1. května 2015 v 16:00 | Alena Tmejová |  Disturbance
Mezi další abiotické příčiny vedoucí k disturbancím patří vítr. Větrné disturbance jsou jak ve střední Evropě, tak přímo na Šumavě celkem běžným jevem.
Rozpad stromového patra horských smrčin jako následek větrné disturbance není důvod pro zavedení jakýchkoli zásahů do těchto ekosystémů. Plochy lze ponechat spontánní dynamice (sukcesi). Stejně jako bylo zmíněno u disturbance u přemnožení škůdcem.

Ještě větší rozdíly mezi působením přírodní a umělé disturbance jsme zjistili v případě polomu na Černé hoře na Šumavě, kde byla přirozená obnova sledována dva roky (2007 a 2008) po orkánu Kyrill (Hrežíková 2009). Počty smrku i jeřábu byly ve vyklizeném polomu o řád nižší než v polomu ponechaném (4 223 jedinců smrku na 1 ha a 361 jeřábů v ponechaném oproti 743 exemplářů smrku a 64 jeřábu na 1 ha ve vyklizeném v r. 2007). Výrazně se lišilo i procento přežití mezi oběma roky sledování: zatímco v ponechaném polomu přežilo do následujícího roku 83 % smrku a 94 % jeřábu, ve vyklizeném šlo pouze o 40 % smrku a 67 % jeřábu. Zásah v podobě vyklízení měl v tomto případě ještě drastičtější dopad než přímá těžba. (Jonášová 2013)

Dalším příkladem úspěšné přirozené obnovy lesa po přírodní disturbanci a zdrojem poučení i pro Šumavu může být vývoj bezzásahových ploch ve Vysokých Tatrách po větrné kalamitě z r. 2004. Pravidelné vyhodnocování přirozeného zmlazení prokázalo pozitivní vliv ponechané dřevní hmoty na úspěšnou samovolnou obnovu lesa. V nevyklizených plochách se vyskytují semenáče smrku i listnáčů v množstvích až několika tisíc na ha. Ve vyklizených plochách rostou ale několikanásobně menší počty semenáčků smrku i listnáčů a pro zajištění nového lesa se realizují umělé výsadby smrku a modřínu i výsevy pionýrských dřevin. Zatímco většina se - menáčů smrku pocházela z doby před větrnou kalamitou a vyvrácené stromy jim poskytují ochranu a částečný stín, pro listnáče šířené větrem jsou důležité plochy vyvrácených kořenových talířů i holá zem pod vývraty, kde se úspěšně uchycují ve vysokých počtech. Ve vyklizeném polomu rychle expandovalo bylinné patro (třtina rákosovitá - Calamagrostis arundinacea a další), v němž je uchycování dřevin velice obtížné. I zde se potvrdilo, že zpracování větrné kalamity je zásah, který podstatně snižuje regenerační schopnost lesního ekosystému a velice pravděpodobně prodlouží dobu potřebnou pro obnovu lesa na vyklizených plochách. (Jonášová 2013)


zážitková stezka Polom v horské smrčině

Smrková hospodářská monokultura nebo přirozený les?

1. května 2015 v 9:48 | Alena Tmejová |  Disturbance
Výhody přirozeného lesa oproti hospodářskému jsou ze všech doložených zdrojů evidentní. Tam kde vládne příroda, je vzhled i funkce lesa ovlivněna podmínkami prostředí, přítomnými organismy a jejich vztahy. Naopak obhospodařované lesy jsou pěstovány především pro vysoké výnosy dřeva. Jsou na první pohled zjednodušeny a změněny - často ve prospěch jediné dřeviny (tzv. monokultura). Toto zjednodušení je na úkor nižšího počtu různých druhů. Dalších hlediskem je také to, že hospodářské lesy jsou na činnosti člověka do jisté míry závislé a jsou náchylnější na napadení lýkožroutem smrkovým. Kindlmann et al. (2013) uvádí, že míra přemnožení závisí především na množství napadnutelných stromů na jednotku plochy. V člověkem uměle vysázených a stejnověkých monokulturách smrku (často navíc nepůvodních v určitém vegetačním stupni), lze proto očekávat větší problémy než v přirozených lesích s pestrou druhovou skladbou a věkově rozrůzněnými jedinci hostitelského stromu. Jak argumentuje Kulakowski a Bebi (2004), je ironií, že pokusy člověka o vytvoření předvídatelnějších a spolehlivějších ekosystémů snižují rozsah přirozené variace, často snižují odolnost ekosystémů a vedou k neočekávaným a obvykle nežádoucím ekologickým překvapením.

Chceme-li chránit přírodu, omezíme své zásahy a budeme pozorně a pokorně sledovat vývoj lesa v měnících se podmínkách prostředí. Předat žezlo přírodě můžeme v podstatě kdekoliv, i tam, kde dříve býval hospodářský les. A zániku lesa se nemusíme obávat (Šantrůčková, Vrba 2010).


Obrázek - Závislost odolnosti porostu proti kůrovci na druhové skladbě a stáří porostu a na vlivu imisí. Každá řádka popisuje vliv jednoho faktoru na počet stromů napadených lýkožroutem smrkovým na jednotku plochu (zvětšuje se z leva do prava). Tento parametr je největší ve smrkových monokulturách (vpravo nahoře), v porostech s množstvím starých stormů (vpravo uprostřed), a tam, kde se nechází mnoho oslabených stromů - především imisemi (vpravo dole). Podle: P.Kidlmann a kol.(2012)

Samovolná obnova lesa ve staré oblasti NP Šumava mezi Lužným a Roklanem