Je disturbance horských smrčin katastrofou?

30. dubna 2015 v 22:46 | Alena Tmejová |  Disturbance
Důsledky narušení lesa bývají často vnímány jako cosi negativního a pro ekosystém nebezpečného. Tradiční lesnická teorie tvrdí, že v podmínkách střední Evropy je to kalamita. Tedy něco nesprávného, vlastně katastrofa. Toto nové poznatky vyvracejí. Působení vichřice a kůrovců jsou přirozenou součástí dynamiky smrkových lesů (Šantrůčková, Vrba 2010). Důležitým dědictvím disturbance je množství stojícího i ležícího mrtvého dřeva, které představuje stejně významnou složku přírodního lesa jako živé stromy. Tlející dřevo je hlavním substrátem pro obnovu smrku. Změna, která v porostu nastává po odumření stromu vlivem lýkožrouta, je ve srovnání s jinými disturbancemi poměrně pozvolná a pro přirozenou obnovu dřevin příznivá (Jonášová 2013).

Jonášová (2013) shrnuje dostupná data za posledních 15 let sledování trvalých výzkumných ploch na Šumavě, což je zřejmě nejdelší doba monitorování samovolného vývoje po kůrovci u nás. Základním problémem je zkreslená představa o tom, jak má přirozená horská smrčina vypadat. Řada lidí má zafixovanou představu obhospodařovaného smrkového lesa, v lepším případě pak sice přirozeného, ale vždy pouze v jednom jeho stadiu, a to dospělosti, s převažujícími zelenými smrky. Jak uvádí Šantrůčková a Vrba (2010) ideálem pro běžného člověka je zelený les, zatímco suchý les je něco nepřirozeného a odpudivého. V zažité představě je to obraz zmaru, který musí být odstraněn a zapomenut. Rozpadlý les je však přirozeným stádiem ekosystémů smrčin. Dospělé stromy musí odumřít, aby uvolnily místo stromům novým. Tyto představy a "zdravém lese" jsou důvodem, proč se lidé snaží proti disturbancím aktivně bojovat. Podle Šantrůčkové a Vrby (2010) mají však lesnické zásahy většinou jiný a mnohem větší účinek. Nejčastěji jde totiž o velkoplošné těžby se všemi negativními důsledky, např. vznikem holin (Jonášová 2013). Na nich dochází k výkyvům teplot kvůli malému množství mrtvého dřeva. Velkým problémem je i nedostatek substrátu z toho dřeva, který je důležitý pro obnovu i jiné organismy. Při kácení napadeného lesa nejsou většinou ušetřeny ani ostatní zdravé stromy. Z obrázku č. 1, na kterém je zachycen Roklanský les po napadení lýkožroutem, je patrné, že na místě zůstává mnoho živých stromů. V případě zásahu proti kůrovci by byl postupně vykácen celý tento porost (Jonášová 2013). Jak uvádí Váchal (2008) v knize Šumava umírající a romantická, jest ostatně věcí přirozenou, že všude tam, kde zájmy lidské střetnou se s přírodními, krása hyne; les ustupuje polím, příbytky opeřenců domovům tvorů na pevných nohách a skály v štěrk mění svou tvářnost; co však nejnerozumnějším činem lidským zůstává, je zasahování do vlastní činnosti přírodní tam, kde živelná dění, málo posud a částečně jen člověkem ovládaná, samy prospěšný nakonec stav zemi vytvářejí, třeba spočátku působení jich zhoubným býti se zdálo.

V rámci této problematiky doporučuji krátkometrážní dokument Silva Gabreta - Jak se rodí šumavský horský les, který shrnuje a ilustruje jak fungují přírodní procesy při samovolné obnově lesa a dokazuje, že přes dramatickou fázi rozpadu se o budoucnost šumavských smrčin nemusíme bát.


Použitá literatura:
  • Jonášová, M. Přírodní disturbance - klíčový faktor obnovy horských smrčin [online]. Živa, 5, 2013, str. 216 - 219 [citováno 20. 4. 2015]. Dostupné z: http://ziva.avcr.cz/files/ziva/pdf/prirodni-disturbance-klicovy-faktor-obnovy-horskyc.pdf
  • VÁCHAL, J. Šumava umírající a romantická. 3. vyd., Praha: Paseka, 2008. ISBN 978-80-7185-901-7.
  • Šantrůčková, H. et Vrba H. Co vyprávějí šumavské smrčiny: průvodce lesními ekosystémy Šumavy. 1. vyd. Vimperk: Správa Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava, 2010, 153 s. ISBN 978-808-7257-043.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama